Několikrát jsem během studia říkala, že nikdy nebudu ten fyzouš s batohem a barefootama.

Když se ale v ordinaci denně věnujete problematice nohou a to nejen u dětí, ale i u dospělých, začnete nad tím vším trochu víc přemýšlet.

Někdo by si mohl říct, že hallux nebo bolesti paty se přece dají řešit cvičením a vložkami do bot. A ono to tak vlastně teoreticky i je.

Jenže když pak tu na míru zhotovenou stélku klienti doma zastřihnou do špičky, aby se jim vešla do bot, úplně ten záměr, se kterým ji zhotovujeme asi neplní, co myslíte?

Zároveň, když se doma 20 minut denně věnujete cvičení (což je skvělý a chválím velice) a pak nohu zavřete na celý den do tvrdé špičaté polobotky nebo vysokých podpatků, cvičením to asi nezachráníme což?

Rozhodně to však neznamená, že všem klientům paušálně doporučuji ihned kompletní výměnu botníku, zvlášť pokud jsou na noze nějaké obtíže a především ty strukturální.

Někdy je přechod rychlejší, někdy zas musíme postupovat pomaleji a nohu připravit. Vždy se snažíme najít to nejlepší řešení, pro daného klienta.

Barefoot má zkrátka bezesporu mnoho benefitů. Za jeden z hlavních považuji především prostornou a anatomicky tvarovanou špičku, což u konfekce málokdy najdeme.

Nad celou problematikou je však nutné přemýšlet i selským rozumem. Příležitostné nošení konfekce, podpatků apod. nohu určitě nepoznamená a tak rozhodně není nutné řešit, že si sem tam na společenskou akci obujete něco ne úplně ideálního.
Vždy bychom se měli primárně soustředit na boty, ve kterých trávíme většinu dne a pak postupně řešit zbytek.

I moje cesta ke změně botníku je stále v procesu. Jako terapeuti, bychom totiž úplně asi neměli “kázat vodu a pít víno.